Soudní kauzy v televizi
Jedna nejmenovaná televize nabízí v odpoledních hodinách několik pořadů, které se věnují soudním případům. V jednom vystupuje soudkyně a v druhém soudce. Myslíte si, že je to realita?
Jak to tedy je?
Možná to některé z vás překvapí, ale opravdu to realita není. Reálné jsou případy, které se v těchto pořadech prezentují, ovšem nelze je brát jako právní poradenství. Často jsou totiž upraveny pro natáčení, tedy se podle nich nemůžete řídit. Soudkyně a soudce jsou oba herci, kteří je ztvárňují. Ovšem musím říci, že jim to jde opravdu dobře. Právní zástupci odpůrce i navrhovatele hrají také většinou herci. Zde, stejně jako při roli soudce musíte umět improvizovat a přizpůsobit se, případně doplnit, pokud vypadne člověku, který není herec text. Navrhovatelé a odpůrci jsou lidé, které jsou vybráni na castingu a pokud to někdo sleduje pravidelně, tak zjistí, že někteří lidé se opakují. Proč? Protože jsou dobří a je na ně spolehnutí. Stejně tak svědci jsou lidé z castingu. Takový člověk se musí naučit text a nebát se vystupovat před kamerou. Ovšem pro člověka, který není herec není jednoduché jen tak stát před kamerou, a ještě se k tomu naučit text. Člověk dostane scénář, který je potřeba se naučit a následně i roli dobře zahrát. U některých lidí si opravdu můžete myslet, že je to účastník soudního jednání.
Stejně tak i lidé, kteří sedí v publiku jsou komparz. Nicméně v poslední době již na těchto jednáních žádné obecenstvo není. Je to z toho důvodu, protože člověk, který nemá zkušenosti s natáčením pak nemá takovou trému.
Je to poměrně velký fenomén a televize s ním slaví velký úspěch. Z vlastní zkušenosti mohu říci, že natáčení je velice zajímavá zkušenost a člověk si vyzkouší jaké to je stát před kamerou a umět zahrát určitou roli. Štáb i herci jsou skvělí, tak se není čeho bát. V televizi určitě tyto pořady berte jako zábavu. Sám je sleduji a myslím, že je to i možnost pro lidi, kteří by se normálně do televize nedostali, tak si zahrát a vidět se zpětně v televizi. Nicméně opravdu je potřeba vědět, že to nejsou reálné soudní případy ve smyslu toho, že lidé, kteří tam jsou, jsou doopravdy souzeni.